Mnoho vzpěračů a trenérů zjišťuje, že mrtvý tah je mnohem únavnější než dřep a regenerace je pomalejší. Proto mnoho lidí provádí mrtvý tah několikrát týdně; Někteří jsou dokonce upozorněni tím, že by toto cvičení neměli dělat, pokud mají za cíl hypertrofii. Osobně jsem proti této myšlence a je to, co budeme srovnávat příště.
Jaké cvičení způsobuje větší únavu svalů?
Dodnes neexistují žádné empirické důkazy na podporu teorie únavy. Kromě toho je málo známo o akutní endokrinní reakci při cvičení těžkého mrtvého tahu a o tom, jak se může lišit od jiných podobných složených cvičení. Hledal jsem studie k zamyšlení, našel jsem UNO chtěl identifikovat a porovnat akutní, neuromuskulární a endokrinní reakce na cvičení dřepu a mrtvého tahu.
Zúčastnilo se deset mužů trénovaných na odpor, kteří dokončili 10 sérií po 8 opakováních s maximem opakování 2 %. Maximální síla dobrovolné izometrické kontrakce kvadricepsu spolu s měřením centrální únavy (dobrovolná aktivace a povrchová elektromyografie) a periferní únavy (elektricky vyvolaný kontrolní stimul) byla provedena před a 95 a 5 minut po cvičení. Kromě toho byly ve stejných časových bodech měřeny testosteron a kortizol.
EMG se časem snižovalo, ale nebyl pozorován žádný rozdíl mezi cvičeními. Nebyly zaznamenány žádné změny testosteronu nebo kortizolu. A i když byla v mrtvém tahu dokončena vyšší absolutní zátěž a vyšší objemová zátěž, nebyl pozorován žádný rozdíl v únavě jádra oproti dřepu.
Větší periferní únava pozorovaná po cvičení dřepů může být způsobena větší prací, kterou při tomto cvičení vykonal kvadriceps.
Tyto výsledky nás vedou k přesvědčení, že oddělování periodizace, poklesu a programování může být zbytečné při provádění dřepů a mrtvých tahů pro rozvoj svalové síly.